Mandle neloupané

Mandle je název pro jádro pecky plodu mandloně obecné (Prunus dulcis), která se pěstuje v subtropech a chráněných, teplých oblastech mírného pásu. Je příbuzná s meruňkami a broskvoněmi. Na místo původního výskytu divokých mandloní se názory rozcházejí (mohlo to být i více lokalit). Některé zdroje uvádí Střední Asii, Persii a Čínu, jiné malou Asii a severní Afriku. Již ve starověku se vyskytovaly i v Řecku.

Syrové mandle divokých mandloní obsahují prudce jedovatý kyanogenní glykosid amygdalin, který jim dodává výrazně hořkou chuť. Pro dospělého člověka může být již deset kusů hořkých mandlí nebezpečnou dávkou^[1] a 10 kapek destilovaného hořkomandlového oleje dávkou smrtelnou.^[2] Hořké mandle se proto využívají výhradně průmyslově, pro destilaci mandlového oleje. V potravinářství se setkáme především s vyšlechtěnými mandlemi sladkými, s obsahem amygdalinu kolem 0,1 %.

Nejčastěji se konzumují jako pochutiny k vínu, ale i jako součást složitějších jídel (dezerty, saláty, vánoční pečivo atp.). Jedí se buď s hnědou slupkou, loupané nebo rozemleté. Jsou základní surovinou pro výrobu marcipánu, macerací mandlí v lihu s dalšími přísadami vznikají likéry, jako např. Amaretto. Mají vysokou energetickou hodnotu a obsahují množství bílkovin, sacharidů, minerálů a vitamínů. Mandlové mléko se užívá jako dochucovadlo i jako posilující prostředek v medicíně.

Celosvětová průmyslová výroba mandlí tvořila v roce 2014 více než 1 milion tun v hodnotě přibližně 4,5 miliardy amerických dolarů. Většina produkce pocházela ze Spojených států (zejména Kalifornie).^[3] Mandle jsou z hlediska exportu jednou nejvýznamnějších plodin Kalifornie (celkově v hodnotě 1,9 miliardy dolarů v roce 2014) a jedním z nejdůležitějších zemědělských produktů v exportu USA. V Kalifornii působí přibližně 6000 pěstitelů, kteří hospodaří na ploše 283 000 hektarů. Pěstují pouze sladké mandle ve třiceti odrůdách, z nichž 10 tvoří přibližně 70 % produkce.^[4] V rámci EU je největším pěstitelem Španělsko.